Moravská galerie v Brně v pátek otevřela mimořádnou retrospektivu Liběny Rochové, jedné z nejvýraznějších osobností české módy. Výstava Liběna Rochová: Doteky, připravená ve spolupráci s kurátorkou a módní novinářkou Andreou Běhounkovou, kreativním ředitelem a kurátorem Janem Králíčkem a architektkou Magdalenou Rochovou, proměňuje sedm sálů Uměleckoprůmyslového muzea v imerzivní módní scénu. Diváky vtahuje do světa, kde se oděv stává uměleckým objektem a kde se prolíná materiál, myšlenka a lidský dotek. V expozici se objevují ikonické kolekce, umělecké objekty i zakázkové modely.
1 / 85
Liběna Rochová nikdy netvořila jen oblečení. Vytvářela příběhy, které se nosí na těle i v duši. Právě proto její výstava v Moravské galerii není pouhou retrospektivou jedné významné české návrhářky, ale pozváním nahlédnout na módu jinak. Oděv zde přestává být pouhou siluetou a stává se sochou, performativním objektem i kulturní výpovědí.
Její práce je nadčasová. Vychází ze soustředěného dialogu s materiálem, tvaroslovím a samotnou podstatou oděvu. Liběna Rochová byla udržitelná dávno předtím, než se slovo udržitelnost stalo módním heslem. Pracovala s přebytkovými materiály, recyklovala vlastní formy a upřednostňovala ruční práci. Především však přemýšlela o smyslu oděvu: o tom, co dokáže vyjádřit, jak formuje prostor kolem těla a jak se dotýká lidské identity. V jejím ateliéru nevznikaly „jen šaty“, ale rodily se objekty, které vybízejí k zamyšlení a přetrvávají mimo čas.
„Tato výstava je pro mě významná a niterná. Je velkou osobní událostí. To, že se koná právě v Brně, je symbolické. Moravská metropole je mým rodným městem a zároveň i místem, kde dodnes trávím svůj rodinný život. K Brnu mě váže silné pouto vzpomínek a jsem ráda, že jej mohu prostřednictvím výstavy oživit,“ říká Liběna Rochová. „Moje představa je taková, že člověk vejde do jednoho prostoru, jednoho příběhu, bude ho vnímat všemi smysly a nebude ničím rušen. Přeji si, aby ho prostředí pohltilo a šel mým životem,“ dodává módní designérka k pojetí výstavy.
Samotný název výstavy je více než přiléhavý. Dotek je jedním ze základních lidských smyslů a zároveň přirozenou součástí oděvu. Látka se dotýká těla, návrhář se dotýká osobnosti, kterou svým dílem formuje. V tvorbě Liběny Rochové má dotek ještě hlubší rozměr: je to vztah mezi člověkem a materiálem, projev empatie, citlivosti i intuitivní vnímavosti. Symbolicky se promítá i do její charitativní práce jako je její dlouhodobá spolupráce s organizací Debra ČR podporující pacienty s nemocí motýlích křídel. Samotná výstava se pak stává dotekem také: setkáním s duší návštěvníka i s osobností designérky a jejím světem.
Výstava proto pracuje nejen s vizuální stránkou, ale i se zvukem a vůní. V bíle oděných sálech vyniknou tvary, struktury i barvy, zatímco světlo a zvuk dává prostor tiché kontemplaci. Už vstupní část expozice uvede návštěvníky do atmosféry výstavy. Po vystoupání do druhého patra pak upoutá pozornost nový art-fashion objekt vytvořený brněnskou rodačkou Liběnou Rochovou speciálně pro tuto příležitost. Sugestivnost pojetí podtrhuje architektonický návrh výstavy, jehož autorkou je návrhářčina dcera Magdalena Rochová. Vede diváka cestou, kde každý sál nabízí jiný prožitek a prostorový zážitek. Snová úvodní místnost ve vytvořeném oválném prostoru vtáhne návštěvníka do výstavy, s pokračováním do exaktní místnosti s levitujícími černými modely na stěnách. V hlavním sále se nachází jednotlivé kapsule s modely zasazenými do dobového kontextu. Další místnost přetínají přehlídková mola s třemi ucelenými kolekcemi: Oděvní partitury, Pocta sklu a Memory. V jedné z výstavních místností najdete polotransparentní kokony pro jednotlivé modely a umělecká díla, která byla zdrojem inspirace. Zajímavý audiovizuální zážitek přináší labyrint s projekcemi v jednom ze sálů. Závěr výstavy nabízí překvapení v symbolické průchozí ulitě, která je místem ztišení a reflexe.
Kurátoři záměrně vytvořili koncepci, která návštěvníka nevede chronologicky, ale spíše intuitivně, skrze témata a pocity. Každý ze sálů představuje jiný rozměr tvorby Liběny Rochové. Vedle sebe najdete modely, které někdy dělí i tři nebo čtyři dekády a akcentují tak nadčasovost její práce.
„Největší výzvou bylo ustát tempo a energii Liběny. A to jak v průběhu příprav v Praze, tak především při instalaci v Moravské galerii. Její očekávání a představy byly obrovské a nad vším chtěla mít kontrolu do posledního detailu. Výstavu jsme připravovali více než rok a neexistovalo nic, o čem by nevěděla. Účastnila se všech schůzek, koncepčních i produkčních, a sama se velmi aktivně zapojovala do celého procesu,“ dodává Andrea Běhounková. „Když jsme se s Janem Králíčkem čtrnáct dní před vernisáží přestěhovali do Brna a trávili v galerii deset jedenáct hodin denně, byla tam celou dobu s námi. A přestože nám dala obrovskou kurátorskou důvěru a svobodu, každý model si osobně zkontrolovala, upravila a vyžehlila. Ani jedinkrát si nepostěžovala na únavu a nic pro ni nebylo nemožné.“
Výstava nabízí více než 130 modelů, ale i desítky doplňků, šperků a unikátních archivních materiálů. Veřejnost má také poprvé možnost prohlédnout si skici, diáře a soukromý archiv, který Liběna Rochová věnovala Moravské galerii. Projekt má i další přesah. Jeho součástí je vědecko-výzkumná práce týkající se darovaného sbírkového souboru a s ním spojených tvůrčích procesů. V návaznosti na tyto aktivity vyjde v roce 2026 první odborně recenzovaná publikace o Liběně Rochové, na níž pracuje Andrea Březinová s historičkou a teoretičkou módy Helenou Jarošovou a historičkou umění a designu Veronikou Soukupovou. Paralelně vzniká i celovečerní dokumentární film režiséra Jakuba Jahna, autora audiovizuální instalace, kterou vytvořil speciálně pro výstavu. Instalace vychází z rozsáhlého filmového materiálu, natočeného pro dokument, a proměňuje jej v prostorový zážitek, tvořený několika synchronizovanými projekcemi a vrstveným zvukem.
Do zákulisí jedinečné výstavy můžete nahlédnout na fotografiích Apoleny Typltové v galerii. Více informací o výstavě najdete zde