Známé popkulturní osobnosti jako Stanley Tucci, Eva Longoria, Antoni Porowski a Phil Rosenthal stojí v popředí stále více oblíbeného dokumentárního žánru se zaměřením na gastronomii. S trochou nadsázky lze říci, že celý žánr pokropili živou vodou. Kuchyně je dnes mnohem víc než místo, kde se vaří. Je to prostor, kde se vypráví příběhy o identitě, o pomalosti, o návratu k sobě. Kamera pečlivě sleduje gesta, prskající olej i světlo, které padá na ubrus. Záběry na těsto připomínají dotek hedvábí, světlo na zelenině působí jako filtr z módního editoriálu. Barvy regionů se chovají jako paleta designéra. Itálie je zlatavá a olivová, Mexiko tyrkysové a oranžové, domácí kuchyně béžová a měkká jako lněné prostírání. Gastrodokumenty mají estetiku módy i duši poezie. Nenabízejí pouhé recepty. Najdete v nich sny o tom, jak by se dalo žít pomaleji, vědoměji a s větší úctou k okamžiku. Každý z těchto filmů má svou chuť, barvu i rytmus. A když si k nim nalijete něco dobrého, všechno začne dávat ještě větší smysl.
Večery s chutí světa / Nejlepší gastrodokumenty, co zůstanou na jazyku
Dnešní gastrodokumenty mají velmi daleko k tradičním kuchařským show. Jsou to pomyslné obrazové eseje, které často mapují nejen jídlo samotné, ale spíš způsob, jak se díváme na svět. Lukáš Očenášek, milovník dobrého jídla a nadšený amatérský kuchař, vybírá pozoruhodné dokumenty plné chutí, příběhů a inspirace.
Dopřejte si se Stanleym Tuccim focacciu, olivy a Italicus Spritz. K Chef’s Table přidejte misku mandlí a sklenku Ramazzotti Amaro. S Evou Longorií se vydejte na mexické cesty s tequilou a guacamolem. A s Antonim Porowskim zůstaňte doma – se šampaňským a sendvičem. Nebo jeho oblíbenou sodovkou. Phil Rosenthal by řekl: „dejte si prostě to, co vám zvedne náladu.“ Protože nakonec možná nejde o to, co pijete nebo jíte, ale jak se u toho cítíte. O ten okamžik, kdy svět zpomalí a vy sledujete, jak se vaří světlo, zvuk a chuť. A jestli po tomhle večeru ucítíte chuť žít o trochu víc, pak to mělo smysl.
Stanley Tucci a všechny chutě Itálie
Stanley Tucci kráčí ulicemi Říma, Neapole nebo Milána s noblesou muže, který nikam nespěchá. V ruce má espresso, v očích klid a v hlase jistotu člověka, který ví, že dobré věci se dějí pomalu. Jeho Itálie není turistická ani sentimentální. Je lidská, prostá a plná rozhovorů, které končí vínem. Sledujete ho a máte chuť odložit telefon, rozkrojit focacciu a chvíli jen být. Ideální je k tomu Italicus Rosolio di Bergamotto s tonikem a citrusovou kůrou nebo Malfy Gin Rosa, jemný, svěží a nekomplikovaný, přesně jako italské odpoledne.
Estetická modlitba, vizuální symfonie, ve které se jídlo proměňuje v poezii. Každý díl je jako galerie světla a páry. Šéfkuchaři mluví o ingrediencích jako o filozofii a kamera hladí jejich ruce s úctou. Je to pomalé, hypnotické a dokonalé. Z těchto dokumentů je cítit, že jídlo je umění, které se nedá uspěchat. Ramazzotti Amaro se tu hodí víc než víno. Jeho temná hořkost vyvažuje krásu obrazů a připomíná, že i v umění chuti je třeba nechat prostor tichu.
Eva Longoria a všechny chutě Mexika
Eva Longoria objevuje svou zemi bez patosu. Nepůsobí jako herečka, ale jako žena, která hledá domov. Každý rozhovor, každé jídlo, každé gesto působí opravdově. Mexiko, které ukazuje, je barevné, divoké a hluboce lidské. Voní po kukuřici, limetě a dešti. Když ji sledujete, chcete otevřít láhev tequily, třeba Avión Reposado nebo Olmeca Altos, a udělat si guacamole s pořádnou dávkou koriandru. Protože o to tu jde, o chuť, která probouzí paměť.
Chuť domova s Antonim Porowskim
Antoni Porowski má dar proměnit i obyčejný toast v estetický zážitek. Jeho kuchyň je čistá, vyrovnaná, klidná. Všechno vypadá přirozeně a pomalu, jako by čas nebyl nepřítel. Je to dokument o intimitě, o domově, o chvílích, kdy máslo taje přesně tak, jak má. Když ho sleduji, mám chuť nalít si sklenku Perrier Jouët nebo Mumm, namazat čerstvý chléb a dýchat.
Phil Rosenthal je přesný opak všech dokonalých estétů. Směje se, ochutnává všechno a svým nadšením nakazí i diváka. Jeho gastrodokument je o radosti, ne o dokonalosti. Připomíná, že jídlo má být hlavně zábava. A že nejhezčí chvíle často vznikají omylem. K Philovi se nejlépe hodí Campari Soda, jednoduché, hořké a s grácií. Nebo cokoliv, co vám prostě zvedne náladu.
Italicus Rosolio di Bergamotto / Elegantní likér s vůní bergamotu a bylin. Chuť, která připomíná dovolenou, kterou jste si zasloužili / koupíte zde Malfy Gin Rosa / Svěží sicilský grapefruit, pár kapek růžové nálady a tón rozmarýnu. Gin, který se směje i beze slov / koupíte zde Ramazzotti Amaro / Temně hořká elegance s dozvukem pomeranče. Nápoj, který vás učí pít pomalu a přemýšlet / koupíte zde Tequila Avión Reposado / Zraje v dubu, chutná po třešních a broskvích. Má v sobě teplo, které zůstává i po posledním doušku / koupíte zde Olmeca Altos Plata / Čistá, ovocná a svěží. Připomíná večer, kdy se všechno smálo a nikdo nespěchal domů / koupíte zde Perrier Jouët Grand Brut / Jemné perlení, máslová hruška a pražená veka. Champagne, které se pije s lehkým úsměvem / koupíte zde G. H. Mumm Cordon Rouge / Svěží, jiskřivé a upřímné. Jako oslava bez důvodu a přesně takové oslavy bývají nejlepší / koupíte zde Campari Soda / Hořkosladká ikona italského aperitiva. Nápoj, který chutná po radosti a trochu po rebelii / koupíte zde