Pod lesknoucími se planetami otevřel Chanel další kapitolu svého příběhu a tentokrát ji napsal Matthieu Blazy. Kolekce jaro/léto 2026 pod jeho vedením je tichou, poetickou meditací, co znamená svoboda, elegance a ženskost ve světě, který se neustále mění. Málokdo čekal, že by v konvencemi svázanému brandu nastala revoluce. Ale ta s Blazym přišla. Místo okázalosti nabídl Blazy dialog mezi minulostí a přítomností, mezi ženskostí a mužností, mezi prací a láskou. Blazy si nevybral snadný úkol. Převzít kormidlo značky, jejíž jméno je synonymem pro eleganci, znamená balancovat na hraně mezi ikonou a inovací. Přesto jeho přístup nepůsobí úzkostlivě.
1 / 46
Dialog mezi dvěma epochami, mezi mužem a ženou, mezi minulostí a tím, co přijde. Chanel proměnil pařížský Grand Palais, domov svých velkolepých módních show, v galaxii odlesků a pohybu. Rotující, pulzující vesmír, kde se elegance protíná s gravitací lásky. Kolekce jaro/léto 2026, debut Matthieua Blazyho na pozici nového uměleckého ředitele Chanel, nebyl jen přehlídkou. Bylo to zrození nové éry. S éterickými modelkami kráčejícími po stříbřitém molu jako po měsíčním povrchu.
Jednačtyřicetiletý Matthieu Blazy začínal u Rafa Simonse a do Chanelu to vzal oklikou před Maison Martin Marigiela a Bottega Venetu. Do domu Chanel určitě nepřišel přepisovat dějiny, ale rozmlouvat s nimi. Tam, kde jiní sázejí na spektákl, on volí jemnost. Tam, kde by mohla být nostalgie, nachází pohyb. Jeho debutová kolekce je postavená na paradoxu: spojuje mužské a ženské, strukturu a lehkost, minulost a přítomnost.
První model – bílá košile a volné kalhoty – odkazuje na legendární snímek Gabrielle Chanel v pánském oblečení svého partnera Boye Capela. Jenže tady nejde o kostým. Jde o postoj. I samotný tvíd, nosný materiál značky, se mění. Už není neprůstřelnou uniformou pařížské dokonalosti, ale je měkký, vrstvený, živý. Okraje se třepí, formy se rozpadají, hedvábí se stáčí do uzlů, které spíš hladí než svazují.
I ikonická kabelka 2.55 prošla evolucí. Je měkká, dekonstruovaná, nově odhaluje vínovou podšívkou, jako by nesla paměť všech, které je kdy držely. Šperky se vrství, perly se mísí s emailem a sklem, zlaté řetízky působí spíš jako amulety než ozdoby.
Blazy dává Chanel novou tělesnost. Nic není ztuhlé, všechno se pohybuje. Košile se houpou na bocích, sukně kloužou po těle, pleteniny přecházejí z denní nonšalance do večerního šepotu. Každý kus jako by byl navržen pro ženu, která se nezastaví.
“Móda je o životě, ne o vitríně...”
Univerzální. Slovo, které se vznášelo nad celou přehlídkou. Chanel už není jen o jedné ženě, o ideálu. Je o mnoha ženách, o každé z nich. Blazy vnáší do domu ducha inkluze, ne jako slogan, ale jako estetiku. Každý look vypráví jiný příběh. O práci, o lásce, o tichu i pohybu. Právě v době, kdy móda často směřuje k dokonalosti, Chanel volí autenticitu. Všechno je precizní, ale nic není perfektní. A právě v tom spočívá krása.
Blazyho Chanel je evolucí značky v rytmu srdce. Je to návrat k podstatě luxusu, který nikdy nespočíval v ceně, ale v pocitu. V tom, jak se žena pohybuje, jak se dotýká látky, jak si dovolí být. Každý steh, lem a knoflík vypráví o čase, který plynul, o rukách, které tvořily, o životech, které se do látky otiskly. Matthieu Blazy chápe, že Chanel není o ikonách, ale o intimitě. O vztahu ženy k oblečení a vlastně tak i k sobě samé. Jeho kolekce připomíná, že svoboda, kterou Gabrielle Chanel kdysi oblékla je neustálým hledáním rovnováhy. Chanel zítřka je měkčí, otevřenější, osobnější. Nevnucuje, ale zve. Nevnucuje formu, ale nabízí pocit. Učí nás, že luxus může být tichý, že elegance může být rozcuchaná, že skutečná ženskost nemá tvar ani věk. V tom je Blazyho kouzlo – v odvaze být jemný. A právě proto má jeho Chanel šanci zůstat. Protože místo legendy nám dává něco vzácnějšího: přítomnost.
Celou show najdete zde