Je známý svou tvorbou v duchu strukturální abstrakce. Malbě se začal věnovat už během studia na gymnáziu a od sedmnácti let systematicky rozvíjel vlastní výtvarný projev. Přestože původně vystudoval ekonomii, jeho životní cesta jej nakonec přivedla naplno k umění. Po přestěhování do Prahy se brzy prosadil na výtvarné scéně a už v roce 1997 uspořádal svou první velkou samostatnou výstavu v Národním technickém muzeu, kde bylo představeno více než devadesát jeho děl. Jeho rukopis propojuje klasické výtvarné postupy s moderní citlivostí a klade důraz na strukturu, barevnost i práci s prostorem. Jeho díla dnes najdete jak v soukromých sbírkách, tak galeriích ve více než dvaceti zemích. Vedle vlastní tvorby stojí i za výstavami a projekty, které propojují evropskou a asijskou kulturu.
Malíř, který pracuje se strukturou i emocí. Člověk, který už víc než třicet let na plátně zachycuje ticho i bouři, a přitom zůstává pevně nohama na zemi. V jeho ateliéru voní barvy, ticho střídají tóny hudby nebo podcastů a z pláten vyzařuje energie, která dokáže pohltit. Výtvarník Dominik Mareš v našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Objevil jsem v jednom obchodě nádherné barevné kůže – zlaté, modré i růžové. Běžně maluju na plátna, proto je pro mě tento materiál osvěžující novou výzvou. Nechci ho jen „lepit“, ale postavit na něm celou novou kolekci. Ta hmotnost, lesk a tělesnost kůže mě nesmírně fascinují. Jako by už sama o sobě nesla příběh, do kterého vstupuji.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Nejsem jen gurmán, ale i gurmet. Jídlo miluju, vychutnávám si jednotlivé ingredience a rád objevuju nové restaurace a bistra, která zatím nejsou tolik známá. Mezi mé nejoblíbenější patří středomořská restaurace a bistro Antonia Sandeva ve Skořepce. Nejvíc mě tam nadchly grilované olihně s jejich typickým středomořským, zdravým bramborovým salátem s červenou cibulí. To je pro mě vrchol umění šéfkuchaře Antonia a toužím se toto jídlo naučit připravit. Ale nejde jen o lahodné jídlo. Na tomto místě mám rád i to, že se tam člověk cítí jako doma. Proto to není jen o jídle, ale o celkovém zážitku.
“Často stačí projít se po známé ulici a po sté si všimnout drobnosti, která prostě potěší.”
3 / Co vám přináší klid v duši?
Klid nacházím v přítomnosti. V tom, čemu se říká mindfulness. O svých osobních rituálech veřejně nemluvím, ale vážím si každého dne a učím se dívat kolem sebe pozorněji. Často stačí projít se po známé ulici a i posté si všimnout drobnosti, která dokáže potěšit. Když je toho moc, na chvíli zpomalím, zhluboka se nadechnu a pak se k věcem vracím s čistou hlavou.
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
Poslech podcastů je pro mě něco, co jsem si v poslední době osvojil a oblíbil. Dříve jsem při malování poslouchal rytmickou hudbu, ale teď mám rád při tvorbě buď úplné ticho, nebo právě poslouchání podcastů. Ty mě nejen obohacují, ale také vedou k zamyšlení. A často se mi stane, že si na zeď napíšu poznámku nebo citaci, která mě během poslechu zaujme.
5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Dokument Alžběta o fotografce Alžbětě Jungrové, ženě s bohatými zkušenostmi z válečných misí. Dnes jsou její fotografie oceňované a prodávané, ale pro mě je důležitější její vnitřní jemnost a opravdovost. Ten film stojí za vidění kvůli životu, ne kvůli cenám, které Alžběta obdržela. A k tomu klasika, kterou je pro mě Blade Runner od Ridleyho Scotta. Ideální pro klidný večer a vizuální hloubku. Až ho budete sledovat, vybaví se vám scéna se sovou a otázka: Je to skutečné? Možná vás na chvíli přenese do světa, kde si tuto otázku položíte i vy.
Dominika můžete sledovat zde