Šéfkuchař Jan Voráček znovu složil fine dining bez přetvářky, ale s noblesou a lehkostí. Jako by každé sousto wagyu tataki říkalo: „Jistě, že jsme připravené s lanýžovou solí a chipsy. A co jako?“ Na jakou skladbu by tento pokrm připravil? „Na Intro od The XX. Je klidná, přesná a má v sobě napětí, stejně jako wagyu tataki. Každý detail musí být přesný,“ odpovídá Voráček. A kdyby měl tenhle chod vystavit jako obraz? „V minimalistickém japonském rámu z tmavého dřeva. Zvýraznil by barvy masa i mikrobylinek.“
Šéfkuchař Jan Voráček / Proč nové menu Buddha Bar Praha chutná jako soundtrack nočního města
Občas se chcete ztratit. Ne úplně, jen na chvíli. Ideálně tam, kde to voní po citrusech, mírně pálí na jazyku a z reproduktorů do sklenky šeptá večerní set rezidentního DJ. Tam, kde světlo i zvuk znají své místo. Nové sezónní menu v Buddha Baru Prague není o tom, co se právě nosí. Je o tom, co zůstává. Vrstvy chutí, rytmus detailu a nálada. Vytvořil jej šéfkuchař podniku Jan Voráček.
Tataki z tuňáka s marinovaným melounem a bezinkovým dresinkem je ukázkou, že jemnost a charakter nejsou v rozporu. Grilovaný chřest s yuzu holandskou omáčkou má v sobě víc letní svěžesti než celý feed z Mykonosu. Humrové gyozy s lanýžovým ponzu působí jako pětisekundový filmový trailer. Nechcete, aby skončily.
Z hlavních chodů vyčnívá jehněčí tenderloin v kokosovo-paprikové krustě. Jde o fusion kuchyni, která nepředstírá exotiku, ale přirozeně ji žije. Máslová ryba s pěnou z citronové trávy a matcha kaviárem zase funguje jako tichá óda na rovnováhu. „Nejraději mám moment těsně před otevřením restaurace,“ dodává Voráček. „Všechno je připravené, ladí se poslední detaily. Je to tichá energie před bouří.“
A když se ptáme, co by nikdy neservíroval, ani kdyby to byl trend roku? Odpověď je bez váhání: „Hmyz. Nedokážu si ho představit v našem stylu.“ Zato jako ideální snídani po dlouhé noci doporučuje tom yum polévku s kokosovým mlékem. „Funguje to skvěle. Mám vyzkoušeno.“
Sushi nabídka pracuje s estetikou i chutí. Mořský vlk s chipsy, chobotnice s kimchi, wagyu gunkan s čerstvým lanýžem nebo foie gras s togarashi. Jsou to malé, soustředěné momenty, které připomínají, že preciznost není nuda. „Po tolika letech v kuchyni vím, kdy je jídlo hotové. Není to o čase nebo receptu, je to intuice. Stejně jako když víte, kolik čeho použít, aniž byste něco vážil.“
Dezerty jako mandlový dort s yuzu gelem a pistáciová pěna v dubajském stylu představují závěrečnou větu s podtónem dalšího večera. Chuť východu slunce? „Je to trochu jako káva po službě, trochu jako úleva, a trochu jako prázdná kuchyně, kde se všechno povedlo.“
A pak jsou tu koktejly, jako filmové postavy s vlastním charakterem. Třeba Cabaret Garden s mandarinkou a levandulí, nebo The Charm of Pineapple, v němž se Eminente rum potkává s limetkou a mandlovým sirupem. Hlavní barman David Klein ho doporučuje podávat při sledování Dirty Dancing: Havana Nights. A pokud by si měl vybrat koktejl, který by obstál jako parfém? „Sanctification. Používáme do něj absint jako parfém – doslova, ve flakónu.“
Která hudba podle něj zvyšuje chuť pít? „Taneční. U vážné hudby se chuť na pití ztrácí.“ A která chyba je v koktejlu ještě krásná? „Když tam omylem přidáte víc alkoholu.“ Neodpustitelná? „Když má být alkoholický, a není.“
Je tu i nealko jako Rosemary Night s malinami a bezinkou, nebo podle Davida dospěle chutnající Spice Virgin Mary, který s přehledem překoná mnohý Aperol Spritz. A jeho signature drink? „Gin s letním ovocem, mandarinkami a okurkou. Letní zahrada v poháru.“
Pokud chcete zažít večer, který má atmosféru i chuť, zastavte se. Vstup do Buddha Baru není jen o jídle. Je to zkušenost, kterou si tělo pamatuje déle než Instagram.
Více informací najdete zde